Ahoj, máme pro vás novou várku zajímavých informací. Jak jistě víte, byli jsme na AGM. příspěvek ode mě spolu s fotogalerií se tu objeví už brzy. Markéta Bělíková z ESN TUL však byla tak hodná a rozhodla se s vámi podělit, jak AGM viděla ona:
Hurá, jedu na AGM, řekl si každý z nás. Hrůzu z hromady informací pomalu vystřídalo nadšení z toho, co nás čeká. V průběhu příprav jsme se museli prokousat stránkami textů v angličtině, špatnou komunikací v naší FB skupině, ale i návrhy, jak bude vypadat naše mikina. Další zádrhel byl, kdo co vezme na Flag parade a Eurodinner. Všechny přípravy jsme řešili do poslední minuty, ale nakonec jsme se ve čtvrtek ráno všichni zdárně sešli na letišti i se vším potřebným.
Hromadně cestovat s českými ESNery? Tak to je snad zážitek pro každého. Hned několik z nás se muselo vysvlékat na letištní kontrole, což oněm jedincům dali ostatní členové výpravy řádně sežrat. Nakonec jsme se probojovali až na naše místa v letadle a opravdový výlet mohl začít.
V Miláně jsme už vystupovali jako řádná česká skupinka. Každý kolemjdoucí věděl, kam nás zařadit, pokud tedy poznal naše národní vlaky, kterými jsme mávali už při výstupu z letadla. Kača nám splašila lístky na autobus a vydali jsme se na místo určení. V autobuse jsme se pokusili zapět nějaké národní písně, ale po zjištění, že většina dá dohromady jenom první větu refrénu, jsme se vrátili k hovorům o ESN. U metra si nás už vyzvedl sympatický Ital Marco a poradil nám, kam jít. I přesto jsme se ztratili. Cestu jsme po poradě nakonec našli a díky dalšímu Italovi jsme se dostali až do našeho hotelu Novotel.
Zde probíhal check-in. Zaplatili jsme poplatky, podepsali papíry, vyfasovali trika a hlavně růžovou EF kabelku. Měli jsme další dvě hodiny volného času, jelikož naše pokoje nebyly připravené. Šli jsme se najíst do pekárny, kde se Denča slitovala nad místními holuby a dopřála jim výživnou svačinku. Poté jsme objevili obchod z vínem a řekli jsme si, že je potřeba se na Flag parade pořádně připravit. Mezitím Dominik jako jeden z mála měl už své klíče od pokoje, tak se přípravy přesunuly na dnes již legendární pokoj 320. Zde jsme vlastenecky začali malovat vlajky, abychom byli co nejvíce vidět. Teď se konečně dostáváme k části, která jistě všechny zajímá, aneb jak to bylo s tou vertikální vlajkou. Tedy ptám se Davida, jestli mi raději překontroluje, na jaké straně je červená, ať nevypadáme jako blbci. Řekl, již značně posilněn kvalitním Italským vínem, že je určitě v levo. Nezávisle na tom mi to potvrdili i další členové výpravy, tak jsme se dali do malování. Při příchodu do parku nám již Standa oznámil, že vlajku máme blbě, a to už naše příprava byla natolik daleko, že jsme řekli, že je to vlastně jedno a ostatní jsme domalovali na stejně špatnou stranu.
Všechny národy byly pomalované, barevné a nadšené do toho, co se právě chystalo. Z výše k nám promlouval Stefan a politici a my jim nadšeně mávali vlajkami. Kolem pobíhali novináři a my ochotně dávali rozhovory. Sranda byla, když mě jeden z nich odchytl s tím, proč jsem jela na Erasmus do Milána. Tak jsem řekla že tu nejsem na Erasmu. A on tedy, proč jsem tady v tom průvodu pro Erasmus studenty z Milána.
Pomalu a hlučně jsme obešli Miláno, nacvakali fotky a hladoví jsem se vydali najíst. Za chodu jsme probírali kandidáty do IB a nerozhodnutí se snažili vyjasnit si své postoje. Večer byl čas na párty, která skončila na pokoji 320 spolu se Slováky, Finy a dalšími jedinci, které jsme k ránu odchytli, že ještě spát nejdou.
Leč ráno bylo kruté, česká výprava jako jedna z prvních hlídkovala s hlasovacím zařízením v naší uličce a vyčkávala pokynů. Se Slováky za zády jsme vytvořili Czechoslovakia kouteček, který nešel přehlédnout. Nezapomenutelná se v průběhu hlasování stala znělka, která roztancovala i toho největšího morouse v sálu. Po coffee breaku nás lákali zpátky do zasedačky na Pallomeri song nebo ESN dance. Tak vzniklo i moje Dirty AGM dancer video. Pátek se nesl v duchu Eurodinner party. Koordinátoři měli jet dřív z plenárek, což se nestalo. My si ale poradili a na OC si zařídili vlastní autobus. Z hotelu jsme jako koordinátoři odjížděli o půl hodinu dříve než ostatní účastníci, na místo jsme ale dorazili jen o 10 minut dříve než ostatní. Přípravy stolů tak probíhaly pod nálety hladových ESNerů. Alkohol nebyl daleko, takže když už někomu ujely nervy, pomoc přišla záhy. Každý Eurodinner pojal jiným způsobem. Někteří u našeho stolu obsluhovali hladové krky, někdo se vydal na svůj vlastní výlet kolem světa. Sally míchal svoji kofilu a já s Honzou jsme se vydali učit účastníky co to znamená vylovit si svojí rybičku ze dna lahve.
Značně společensky unaveni jsme se odebrali na hotel a vyčkávali neúprosného budíčku na další jednání.
Ráno jsme opět excelovali jako jedni z prvních přítomných. Krize se dostavila ale rozdávání redbullů nám pomohlo z toho nejhoršího. Hlasovnání, písničky, prezentace, coffee breaky, pro některé cigaretka a den byl zase pryč. Zajímavou částí dne byl infomarket a workshop, kde si každý mohl vybrat, co ho zajímá. Tentokrát nás nenechali ani vydechnout a po náročném jednání jsme si to šupajdili rovnou do bazénu. Párty s 600 bláznivými ESNery v bazénu? Že to zní šíleně? To taky bylo šílené. Večeře formou lepšího coffee breaku zajistila úrodnou půdu pro silné drinky, které se tam podávaly. Někteří odvážlivci se nebáli nasadit plnou polní, jakožto jeden člen UK výpravy, který si oblékl bílé Boratovy plavky. Ze začátku však byli všichni nesmělí a do bazénu se vrhlo jen pár odvážlivců. Jak ale hladina alkoholu v krvi stoupala, stoupal i počet účastníků ve vodě. Možná to nejde ani popisovat a bude lepší si prostě počkat na video, protože co tam se dělo, jde špatně popisovat slovy. Naštěstí to organizátoři utli kolem druhé hodiny, takže se nikomu nic nastalo a dorazili jsme na hotel na další afterpárty na pokoj 320.
Nedělní, tedy poslední den. Konečně se bude hlasovat o kandidátech. Z tleskání ve stoje se pomalu stala tradice, ale minimálně vždy 50% přítomných bylo s výsledkem spokojeno pokaždé. Všichni už nadšení na večerní Gala, až budeme všichni zase krásní. I když po bazénové party jsme se navzájem znali už docelo dobře.
Největším lákadlem programu bylo rozdávání ocenění. Za EiS, které mimochodem získalo i ISC MUNI a STAR Awards, kde si Česká delegace nevedla vůbec špatně. Aneb bylo co oslavovat. Měli jsme možnost ochutnat pětichodové italské meníčko, které jsme zapíjeli červeným či bílým vínkem. Po ukončení oficiální části jsme se mohli vydat do klubu a pak nás autobus dovezl zpět na hotel.
Ptáte se jestli se pokračovalo na 320 i poslední večer? Já myslím, že odpověď už znáte.
Nedělní ráno bylo ještě krušnější, než ta předchozí. Vážně ten bordel musím zabalit? A opravdu se mi to do toho kufru zpátky vejde? Nakonec všichni natlačili svoje věci do kufrů tak, aby je mohli zavřít a po posledním loučením jsme se vydali opět do centra Milána. Navštívili jsme jednu božskou restauraci, kde nikdo nevěděl co si má dát dřív. Posilněni chutným jídlem jsme se společně shodli, že si chceme dát feedback na to, co probíhalo celkově na AGM. Poslední hodiny jsem tak strávili v letištní hale se zmrzlinou a bavili jsme se o tom co je třeba do příště zlepšit a jak posunout ESN CZ dál. Myslím že padlo hodně dobrých a nadšených nápadů a doufejmě, že se alespoň půlka zrealizuje. Smutni hnáni časem jsme nasedli na svůj let a vydali se zpět do reálného života.
Závěrem lze snad jen říci, že AGM je úžasná zkušenost, která nadšenému ESNerovi dokáže hodně dát. Poznáte, co znamená opravdový ESN Spirit, konečně se setkáte s lidmi, které znáte jen z Express magazínu a můžete získat nejenom vědomosti, ale i cenné kontakty pro navázání spolupráce.
Markéta Bělíková
Follow us